boje s draky

Boje s draky
Draci byli většinou zabíjení kvůli pokladům, které střežili, nebo proto že působili škody. Nemalý význam hrála také snaha hrdinů proslavit se. Mezi běžné škody, působené draky, patřilo plenění stád, ničení úrody, vesnic a měst. V Merlinově legendě bojující červený a bílý drak bořili hradby Vortigernova hradu. Co se týče pokladů, vlastnil je snad každý pořádný drak.
Specifickou kapitolu tvoří oběti drakům, jejichž tradice je stejně stará, jako draci sami. Nejčastěji byly obětovány princezny a panny vůbec (předpoklad, že princezna je panna). Už v Řecku měla být Andromeda, dcera krále Kefea a Kassiopey, předhozena mořské nestvůře, kterou poslal Poseidon. Perseus obludu zabil a Andromedu si vzal za ženu. Vytvořil tak předobraz archetypu zabíječe draků, který si bere princeznu. Tristan za zabití draka u Irského přístavu Weisefortu získal Isoldu pro svého strýce. Sv. Jiří bojoval s drakem o princeznu Aju. Roland osvobodil krásnou Angeliku, když zabil draka Orca. Dokonce i v Japonsku existuje příběh obětované panny, krásné Kunisady. Osmihlavého draka kvůli ní zabil Suzanoo a dívku tak získal.
Mrtví draci byli využíváni k nejrůznějším účelům. Pozření srdce umožňuje porozumět jazyku zvířat. Krev natřená na kůži způsobuje nezranitelnost, zuby nošené na šatech z kozí kůže chrání před všemi zly, tuk, jímž je obaleno srdce, pomáhá vyhrát všechny soudní spory, oči poskytují výtažek, který činí muže chrabrými. V dračí hlavě se nachází zázračný kámen, srovnatelný s východní dračí perlou hojnosti- poskytuje úrodu a bohatství. O dracích: “Hle, vysoce užitečný živočich (hlavně když je mrtvý)! Ale nejtěžší je najít aspoň jednoho, který by se chtěl nechat zabít.” (str.93, Mýty a legendy: Vlci, draci, bájná zvířata- Ragache, Philipps)