draci ve fantasy

Draci jsou nepřehlédnutelnými obyvateli mnoha fantasy světů. Obvykle se jedná o draky západního typu, ačkoliv někteří nejen že nejsou lidem nebezpeční, ale dokonce se k nim chovají přátelsky nebo slouží jako jezdecká zvířata. Běžný drak je ale především mocný a prastarý nepřítel člověka. Typickým zástupcem takových draků je Shurakai, ohnivý drak, jehož mrtvolu nalezl pod Hayholtem král Jan a z jehož kostí postavil Dračí trůn (Williams, Tad). Také Igjarjuk, ledový červ z Urmsheimu, se kterým se utkal Simon, se nechoval zrovna přátelsky. Bohatě je zde využit motiv jedovaté dračí krve, která dovede hrdinu na hranici smrti, ale zároveň ho obdaří jakousi neurčitou, nadčasovou moudrostí.
Také draci, žijící v ohňovém moři Abarrachu, touží jen po smrti nenáviděných dvounožců. Drak čaroděje Zifnaba na Pryanu je mírumilovný jen pod vlivem kouzla a jinak má “rozčilující zvyk požírat lidi”, jak o něm říká sám Zifnab. Vrcholem zlovolnosti jsou pak temní a děsiví draci- hadi na Chelestře, světě vody. Jsou zde symbolem zla a jakési zvrácené moudrosti a mocné magie, jsou vším, co stojí proti životu, zástupci chaosu (Weis, Margeret; Hickman, Tracy).
Lidem i jiným tvorům jsou nepřátelští i Tolkienovi draci, stvoření Morgothova. Dělí se na draky studené (nejstarší) ledové a ohnivé (nejmladší). Někteří z nich, třeba Itangast nebo Scatha, prý byli bezkřídlí. Barvy měli různé, nezávisle na tom, ke kterému druhu náleželi (i ohniví draci byli modrostříbrní a ledoví rudozlatí apod.). Setkáváme se s draky obou pohlaví, ikdyž o jejich rozmnožovacích zvycích se nedozvídáme nic. Zato víme, že dračice Daelomin proslula velkou krásou. Známou skutečností je, že draci bojovali i mezi sebou navzájem, ze zoby, ze hry, o moc nebo poklady, např. Angurth přišel v utkání s Thorkmawem o jeden roh. Většinou také ovládali dračí kouzla, v čemž prý vynikal Khuzadrepa. Zabíjeli však především svým dechem (ohnivým či ledovým, podle druhu draka). Dokázali dlouhý čas strávit v hibernaci, většina z nich tak přečkala Druhý věk. Mimo jiné prosluli hromaděním pokladů a lehkým spánkem. Sídlili obvykle v jeskyních v odlehlých oblastech a čas od času přepadali obydlené kraje, především aby rozmnožili své bohatství. Byli to tvorové inteligentní, ale hrabiví a zlí.
Jiný je osud draků na Krynnu. Mnoho z nich stojí také na straně zla, ale ve službách Dračích Velmistrů. Jejich inteligence i síla slouží lidem, létajícím na jejich hřbetech. Jsou zde však také draci dobra, zlatí, bílí a bronzoví, kteří vstupují do služeb lidí, i když jako svobodný národ, aby bojovali proti Královně temnot. I tito draci dokáží hibernovat, i oni mají moudrost věků a ovládají magii, alespoň ti nejmocnější z nich. A, samozřejmě, jsou to vynikající letci.
Draci Pernu jsou lidmi ceněni především pro své letecké schopnosti. Dokáží se také přemisťovat mezimezím (variace na hyperprostor) a umí tak skákat nejen mezi různými místy, ale i časy. Jejich inteligence je spíše emocionální, nepodobná lidské a s jejich jezdci je váže hluboké citové a telepatické pouto. Když jezdec, se kterým se drak zasvětil (spojil) hned po svém vylíhnutí, zemře, zvolí drak také smrt. Tito draci chrlí oheň za pomocí ohňovce- jakého si druhu kamene, který žvýkají a vytváří z něj hořlavou směs. Vyskytují se v různých barvách, ale ze samic jsou plodné pouze zlaté královny, z nichž nejslavnější byla Ramoth. Na Pernu žijí také ohňoví dráčci, menší příbuzní velkých draků. I je lze zasvětit a také oni dokážou skákat mezimezím. Jsou však mnohem méně inteligentní, než velcí draci, jsou to spíš hraví psíci se silnou schopností empatie (McCaffrey, Anne).
Draci na Midkemii kdysi sloužili jako letečtí oři mocné rase Valheru, když však byli jejich páni poraženi, zůstalo draků jen málo. Také oni jsou nesmírně inteligentní, moudří a dlouhověcí. S lidmi se většinou nestýkají, jen někdy je boj o záchranu světa postaví na stejnou stranu. V Midkemii také existují zlatí draci, kteří dokáží přijímat lidskou podobu. Taková je například Ryana (Feist, Raymond E.).
Zlatým drakem, beroucím na sebe lidskou podobu a chránícím jiné svého rodu je i Sapkowského hrdina Tři Kavky- drak Villentretenmerth. I on je dlouhověký, alespoň v porovnání s lidmi, moudrý a i když často musí bojovat s lidskou cháskou, dalo by se říct že patří k těm “dobrým” drakům.
Skutečně moudrými, prastarými, i když zdaleka ne dobrými bytostmi jsou draci v Zeměmoří. Jen oni už ovládají jazyk stvoření- starořeč, podstatu světa a magie. Jen oni v této řeči mohou lhát, zatímco lidé musí mluvit pravdu. Pohlédnout jim do očí znamená propadnout jejich moci. A jen drakopáni, nejmocnější z čarodějů, kteří znají pravá jména draků, je mohou ovládat. Jedním z těchto draků je i Jevaud, se kterým se setká Ged. Draci Zeměmoří milují poklady a často kvůli nim plení lidská sídla. Ani jejich vzájemné vztahy nejsou vždy nejlepší. Dokážou chrlit oheň a vodu nemají zrovna v lásce. Líhnou se z kožnatých vajec. Nejsou ale ze své podstaty zlí, mají zkrátka vlastní vůli a každý jinou povahu.